[ Pobierz całość w formacie PDF ]
lal Jan v kuchyni Sultánovi a Tyrlovi koncert, troubil na trubku
a spolu také bubnoval na bubínek, co mu byla matka
z jarmarku pøinesla. Psùm nemusela být ta hudba velmi pøí-
jemná; mìli èumáky zdvi~eny, Sultán atìkal, ale Tyrl vyl, a~
bylo hrùza poslouchat. Babièka byla s dcerou v komoøe, uklá-
daly nakoupené vìci, zaslechnouc pak tu muziku, úprkem
pøibìhla. V~dye pak jsem si to mvslila, ~e jeto ten luciper;
v tobì není ~íly dobré, chlapèe! Budea mlèet! Jan vzal trubku
z úst, ale jako by byl neslyael, co babièka povídala, pustil
se do smíchu øka: Jen se podívejte na ty psy, jak se zlobí, ~e
jim dìlám muziku! - Kdyby mìli ti psi rozum, tak by ti øekli,
takovou muziku aby kozel poslouchal, rozumía? Hned mi to
ulo~! Vìru, budea-li takový nezbeda, ~e povím letos svatému
Mikuláai, aby ti nièeho nenadìloval, hrozila babièka, ukazu-
jíc Janovi cestu do svìtnice. - No, to bude èistá vìc, a v mìstì
povídali, ~e svatý Mikuláa nakoupil plný vùz darù a ~e bude
letos atìdrý, to jest tomu, kdo poslouchá! pravila Voraa, za-
slechnouc ve dveøích babièèina slova. Jakmile druhý den pan
uèitel pøiael, vytasila se Adelka se svojí tabulkou a pøisedla
k druhým; dávala dobrý pozor a po hodinì pøibìhla k babièce
s velikou radostí, ~e u~ umí vaecky písmenka na prvních øád-
cích, a hned je také babièce øíkala i se známkami, jaké jim
pan uèitel pøivìsil, aby si je lépe pamatovala. Matka i babiè-
ka byly s ní spokojeny, zvláatì kdy~ i druhý den je umìla; pro-
to~e je ale èasto babièce ukazovala a vyslýchána od ní být
chtìla, umìla je koneènì babièka jako vnuèka. Vidíme, po-
vídala si, jaktì~iva jsem si nemyslela, ~e bych já se abecedì
jeatì kdy uèit mohla, a teï na stará kolena se mi to stává.
Inu, èlovìk chce-li být s dìtmi, musí se nìkdy stát dítìtem
s nimi.
Jednoho dne vrazil Jan do svìtnice s køikem: Dìti, dìti,
pojïte se podívat, babièka snesla z pùdy kolovrat! - Je to
jaký div? - kárala matka dìti, vidouc, ~e se vaecky ze dveøí
~enou, i Barunka. Ovaem, div to nebyl ~ádný, ale matka ne-
pomnìla, jakých radostí babièka s kolovrátkem do sednice
pøinesla. S kolovrátkem pøialy pøástevnice a s nimi krásné
pohádky a veselé písnì. Matku ovaem, tu netìaily ani ty po-
hádky, ani písnì, ona radìji sedìla ve svém pokojíku a èetla
v knize ze zámecké knihovny, a kdy~ babièka øíkala: Povídej
pak nám jednou nìco z tìch kronik, a matka povídala, neza-
jímalo to dìti ani ostatní tak, jako kdy~ zaèala popisovat ví-
deòský ~ivot, to se vaem líbilo, a jestli øekly pøástevnice: To
musí být krása v takovém mìstì, ani~ by více si pøály, dìti
zajistì myslely: Ký~ jsme ji~ velké, bychom se tam podívat
mohly! - Ale nade vaecko milo jim bylo vaem, mimo matku,
která je nerada poslouchala, kdy~ zaèala babièka povídat
pohádky o princeznách se zlatými hvìzdami na èele, o rytí-
øích a princích zakletých ve lvy a psy, aneb dokonce v kame-
ny, o oøíakách, v nich~ slo~eny byly celé drahé obleky, o zla-
tých zámcích a moøích, na jich~ dnu krásné vodní paní pøebý-
vají. Matka netuaila, kdy~ se Barunka mnohdy pøi pletení za-
myslila a oknem ven dívala na holé stránì a zasnì~ené údo-
líèko, ~e tam vidí rajskou zahradu, palác z drahého kamení,
ptactvo ohnivých barev, paní, jim~ zlaté vlasy od hlavy splýva-
jí, a zamrzlá øeka ~e se jí promìnila v modravé vlnící se moøe,
na jeho~ vlnách krásné víly v lasturách perlových se houpaly
Sultánovi, který i nata~en na podlaze chrápal, nesnilo se o té
cti, kterou mu chlapci mnohdy prokazovali, dr~íce ho v zamya-
lení za nìjakého zakleného prince. ~ A jak milo bylo v sednici,
kdy~ se smrklo! Voraa okenice zavøela, v kamnech praskaly
smolné otýpky, doprostøed sednice vysoký døevìný svícen
se postavil, do ~elezných ramenou plápolající louèe
se zastrèily a kolem dokola lavice a stolièky se postavily pøás-
tevnicím, pro nì~ mimo to babièka poka~dé voaatku køí~al
a avestek uchystala, pro poslinku. S jakou dychtivostí èekaly
dìti, brzo-li dvéøe u sínì klapnou a pøástevnice ve dveøích
se uká~ou! Neboe o pøástvách babièka døíve nezaèala poví-
dat, a~ se pøadleny sealy. Pøes den prozpìvovala si adventní
písnì. Dokud dìti jeatì babièku tak dobøe neznaly, její dobré
a apatné chvíle, myslily, ~e musí a musí na ní vymoøit povídaè-
ky. Babièka ale byla hnedlinko s nimi hotova. Buï zaèala jim
povídat o pastýøi, kterak mìl tøi sta ovec, a ~ena je na pastvu,
k lávce pøiael, která byla tak úzká, ~e nemohly ovce jinak ne~
[ Pobierz całość w formacie PDF ]